Když jsem kdysi koketoval s myšlenkou hrát na sedmistrunné kytary, tak jsem mimo jiné pokukoval i po Ibanez K7. Trvalo to dlouho, ale nakonec jsem se přeci jen stal majitelem této dnes už legendární sedmistruny. Jedno je jisté, asi žádná jiná firma není ve vývoji sedmistrunek tak daleko jako právě Ibanez.
Když nepočítáme první akustické ruské sedmistrunky, tak Ibanez byl vlastně, první kdo moderní sedmistrunnou elektrickou kytaru vyrobil. Tenkrát to byl signovaný kousek, který si nechal vyrobit velký čaroděj kytarového tónu Steve Vai. Jenomže koukat po K7 jsem mohl, ale to bylo v té době jediné co jsem mohl dělat, protože tenkrát tahle kytara stála opravdu ranec peněz. Nedávno jsem četl recenzi na sedmistrunné LTD od Jirky Urbana jr. kde psal: „Když jsem si před léty vybíral sedmistrunku, tak tady byly jen Ibanezky, černá za deset, 
modrá za pětadvacet a ta od Kornů za ranec“. A přesně tak to bylo. Nicméně za ta léta je to kytara opředená legendami a v dnešní době je to vlastně rarita, protože teď už se K7 nevyrábí. Je k dostání už „jen“ její nástupce vyráběný také podle Munkyho a to je Apex100 TFB. 
Jak už tedy vyplívá z minulého textu, tak je to signovaný kousek Munkyho z kapely Korn. Hlavní zajímavostí na této kytaře je to, že má pouze jeden potenciometr a to hlasitost což je pro mne hodně sympatické, protože tónovou clonu vlastně vůbec nepoužívám a další zajímavostí jsou snímače DiMazzio PAF, které jsou slaboučké (pouze 220mV= 7.23Kohm) a oba naprosto stejné což se většinou na jiných kytarách také nepoužívá. Snímače jsou předmětem mnoha diskusí, někomu vyhovují někomu né. Viděl jsem i cvoky kteří vzali dláto, rašpli a smirglpapír udělali větší díry a naprali do K7 aktivní EMG. Ale nutno říct, že jim to potom hrálo podstatně jinak. Přepínač je pouze třípolohový, kobylka/oba/krk, takže žádné rozepínání na singly se nekoná. Tělo je vyrobeno z Mahagonu bez Javorového topu, hmatník z Palisandru a krk je z Javoru mezury 648mm, takže nic překvapujícího. 
Je pravda, že vzhledově se mi tato kytara nikdy moc nelíbila, to byl taky jeden z důvodů proč jsem si jí tenkrát nekoupil. Když jsem jí z velkou slávou přinesl domů, i moje žena prohlásila: No, už jsi měl hezčí kytary“! K tomu se váže jedna historka, když jsme byli kdysi v Praze v hudebninách Music City, byl tam i basák, muj dlouholetý kamarád a kdysi i kolega z kapely Santa Zuzana Venca Hynčík, dnes hrající v kapele Mash. 
Šli jsme okolo vystavené K7 a já mu povídám: „ To je K7 co na ní říkáš“? A on pod fousy prohlásil: „Ta je hnusná pse“!!! A od té doby jsme se o tom už nebavili a já si tenkrát řek, že mě vlastně pouze utvrdil o tom co jsem si v duchu myslel. Nicméně teď se mi naskytla příležitost jí koupit a tak jsem to z nostalgie a velkému respektu k tomuto nástroji udělal. A musím před firmou Ibanez smeknout, protože se jim tento nástroj opravdu povedl. Ještě chci vyzdvihnout, že se mi povedl koupit kousek, který je podepsán Team J. Craft, což by měla být, podle Ibanezu, custom výroba a zdaleka né každá K7 je podepsána těmito kytarovými mistry. 
Mělo by se jednat o specializovanou dílnu několika nejlepších kytarářů, kteří pro Ibanez vyrábí pouze signované kousky a řadu Prestige. Moje K7 má sice pár much, jako například páka v tremolu už je dost uvolněná a plandá tam jako „zostavka vo vetre“, tělo už má hodně škrábanců, v zámcích jsou rýhy jako v lese po lakatoši, ale to je jen tím, že už má zkrátka tato kytara něco za sebou. Co chci ještě vyzdvihnout je luxusní tvrdý kufr který dodával Ibanez k této kytaře v základní výbavě :). K7 je tam skvěle chráněna a sedí v něm zkrátka jak prdel na hrnci. 
No nic budu testovat a za nějaký čas se opět přihlásím s nějakými dojmy. Pro více informací jsem do sekce články ještě vložil test od autora djw, psaný pro časopis Muzikus, tenkrát když K7 byla na trhu cca dva roky, kde si můžete přečíst jak byl touto kytarou tenkrát unešen. Ve stejné sekci najdete i několik fotek a jedno video. Kdybyste chtěli cokoli vědět o K7 ptejte se klidně v knize návštěv a nebo na mailu.
Ještě bych Vás rád pozval k dalšímu příspěvku. Budeme si povídat o další kytaře, tentokrát se jedná o velké překvapení, protože muj kamarád a kolega Dan Řičica si koupil kytaru z tremolem, zámky a snímačem DiMarzio i přesto, že to je to zarytý Gibsonista!!!
Takže se máte na co těšit.
